• významný zemědělský odborník a organizátor

Narodil se 26. července 1870 v Traunkirchen v Horních Rakousích. Majitel janovického velkostatku, vynikající hospodář a poslanec Moravského zemského sněmu byl také autorem básní, divadelních her, cestopisů a odborných pojednání. Měl vřelý vztah k umění, byl jeho velkým sběratelem a vlastnil též v Janovicích rozsáhlou knihovnu. Své sbírky před návštěvníky neuzavíral. Věnoval též mnoho sil a nákladů práci ve sféře sociální a charitativní (Spolek na podporu chudých studujících, Rakouská liga proti obchodu s dívkami, Spolek pro povznesení Albánie atd.). Procestoval kromě Evropy řadu zemí Asie a Afriky a stal se našim nejvýznamnějším znalcem Habeše. Vynikl jako odborník v lesnictví a rybníkářství, o jejichž rozvoj u nás se značně zasloužil. Po vzniku Československa pracoval v mnoha zemědělských a lesnických spolcích. Náš stát reprezentoval na řadě kongresů v zahraničí. Celoživotní zásluhy Františka Harracha ocenila republika přijetím za řádného člena Čs. zemědělské akademie roku 1937. Již za Rakouska podporoval Sokol, Orel i pěvecký spolek Hlahol. Později se stal funkcionářem Čs. červeného kříže. Na většině svých hospodářství prosadil v administrativě český jazyk, který sám výborně ovládal. Příchod republiky a pozemkovou reformu, jež postihla jeho majetky, přijal s moudrým nadhledem aristokrata. Němečtí pamětníci z Rýmařovska i Moravané z Velkého Meziříčí jej vzpomínají jako velkého lidumila a dobrodince. Zvláštní kapitolou jeho života bylo osobní přátelství s následníkem rakouského trůnu Františkem Ferdinandem d´ Este a jeho chotí, jež se marně snažil ochránit svým tělem při atentátu v Sarajevě 28. června 1914. Hrabě Harrach zemřel 14. května 1937 v Jihlavě (vlastnil též velkomeziříčské panství) jako poslední mužský příslušník janovické linie slavného česko - rakouského rodu Harrachů, jež se vzpomíná poprvé na Kaplicku roku 1309.