Geologicky se území Rýmařovska řadí k východní části Českého masívu, k oblasti moravskoslezské. Hlavními horninami pestrého souboru silesika, které je v naší oblasti reprezentováno tzv. desenskou klenbou, jsou různé typy rul, magmatitů, svorů a amfibolitů. Obalovou část této klenby pak tvoří horniny vzniklé asi před 360-400 miliony let v geologickém období nazývaném devon, v době, kdy se na Zemi objevil první hmyz. V té době existovalo na území dnešních Jeseníků moře, na jehož dně se usazovaly štěrky, písky, jíly a vápnité kaly, v nichž lze nalézt stopy tehdejšího života v moři – zkameněliny mlžů, trilobitů, korálů, mechovek… výsledkem dramatického vývoje sopečné činnosti a s ní spojených jevů na dně tohoto moře byla nejen pestrá škála vulkanických a smíšených hornin, ale zejména také četné výskyty a ložiska rud železa, zinku, olova, stříbra a mědi.

S výskytem nerostných surovin a zpracováním rud je úzce spojeno i osidlování Rýmařovska a vznik a vývoj samotného města. Již od 12. století byly známa a těžena významná naleziště stříbra a zlata – Zlaté Hory, Zlatý Chlum u Jeseníku, Andělská Hora, soukenná a také Horní Město. Později se zájem prospektorů a těžařů přesunul zejména n ložiska železných rud a také na měď a olovo. Řada morfologických tvarů současné jesenické krajiny má svůj původ v působní ledovců, větru, mrazu a dalších procesů spojených se čtvrtohorními ledovými dobami, které skončil před 10-12 tisíci let. Kromě známých projevů existence horského ledovce ve Velké kotlině jsou to kamenná moře a izolovaná skaliska v hřebenových částech Jeseníků, mrazové klíny, polygonové půdy, ale také sprašové hlíny, které byly v minulosti v Rýmařově využívány pro výrobu cihlářského zboží. S nejmladším geologickým obdobím je spojeno i rozrušování primárních výskytů a ložisek zlata. Transportem a tříděním vznikaly v říčních sedimentech ekonomicky zajímavé akumulace užitkových složek. O zájmu dávných prospektorů o tato naleziště v naší oblasti svědčí pozůstatky po rýžování zlata na Podolském potoce mezi Rýmařovem a Jamarticemi a zejména v údolní nivě Moravice.
Půdy jsou horské, kamenité, jen na málo místech hlinité, vesměs podzolové. Dotvářeny byly ve středověku z lesních půd žďářením. Ke zhoršení stavu těchto půd přispěly nedávné necitlivé zásahy do krajiny meliorací pramenišť, narovnávání toků, rozorávání mezí na svazích a dusání velkoplošných pozemků těžkou technikou. Zemědělský půdní fond zabírá 53 % území a lesní půdní fond 30,9 % území.

Vegetačně přísluší území středoevropské lesní květeně v obvodu květeny sudetské. V původních lesích převládal buk a jedle a ve vyšších polohách rostla jeřábová smrčina. Od minulého století jsou lesy převážně smrkové a zřídka najdeme jedli, klen a v nižších polohách jesenický modřín. Lesní porosty v okolí města jsou zařazeny do kategorie hospodářských lesů. Strálecké údolí, které slouží k rekreaci, zaplňují zdravé lesní porosty – zvláště níže pokrývají údolí kvalitní smrky, buky a jasany. Lesní hospodářství se historicky vyznačovalo vysokou úrovní, a to nejen pěstěním stromů, ale také píéčí o zvěř, lesními cestami a pěšinami i zakládáním útulen ve vyšších polohách (Josefinka, Alfrédka aj.). Nad hranicí lesa rostou ojedinělé vlajkovité zakrslé smrky, horrský jeřáb a jalovec. Hřebeny kryjí horské louky se smilkou tuhou, vorůvčím, vřesem a bohatou horskou květenou zastoupenou jestřábníky, náholníkem jednoúborným, koprníčkem, mochnou zlatou, pryskyřníky, sasankou narcisokvětou, šichou, violkou sudetskou aj.
Prameniska a žleby hostí mokřadní rostliny, z nichž některé jsou pro svou jedinečnost chráněny. V jižních polohách roste na často zrašelinělých loukách a mezích množství vzácných a chráněných rostlin vstavačovitých, vemeník dvoulistý, lilie zlatohlavá, kosatce, mečíky, suchopýr úzkolistý, zvonek vousatý aj. Rozsáhlé lesní komplexy i drobné lesíky, keřnaté meze a rokliny poskytují zvěři vhodné životní podmínky. Hojná je zvěř srnčí, jelení i černá. Na hřebenech můžeme spatřit kamzíky, kteří zde byli vysazeni začátkem 20. století.
Kromě vzácných druhů hlodavců a rejsků zde žije liška, jezevec, kuna skalní, lasice, hranostaj, kolčava, tchoř tmavý, zajíc, výr, poštolka, jestřáb, krahujec, káně, tetřev, tetřívek, jeřábek a v nižších polohách koroptev. Příhodné podmínky má také čáp černý i bílý, strakapoudi, pěnice modrá, linduška volní, skorec vodní a další pěvci. Ve vyšších polohách můžeme spatřit zmiji černou a ještěrku živorodou, mloka skvrnitého a čolka horského. V nedávné době se objevil rys a dokonce i medvěd. V potocích je význačný pstruh obecný a duhový, vranka, střevle a nechybí zde ani mihule.
Jesenické lesy postihují tvrdé podmínky hor. Velké množství sněhu způsobuje lámání vrcholků stromů, větví i celých kmenů, zvláště v nepříznivých letech. Projevuje se postižení exhalacemi z dálkových zdrojů. Anemo-orografické systémy, které směřují západní větry do určitých proudů, poškozují východní svahy. Tak můžeme spatřit v jinak málo porušených komplexech i „lesní hřbitovy“ staletých strojů.
Město Rýmařov chrání řadu starých a významných strojů. Patří mezi ně lípa J. A. Komenského v parku u Střediska volného času -strom mohutného vzrůstu byl údajně vysazen v roce 1592. Buk lesní v Edrovicích je soliterní strom s pravidelnou korunou vysoký 25 m a starý nejméně 100 let. V Janovicích rostou dvě lípy velkolisté a další pak v Janušově a v Ondřejově. Plochy zeleně, aleje a parky zabírají asi 28 hektarů. Vodní plochy v městském intravilánu nebo na něj bezprostředně navazující dosahují rozlohy 9 hektarů.

Podle textu M. Marka a V. Piňose, převzato z knihy Rýmařov, 1999