Nejpozději roku 1616 nechal Jan Kobylka ze Sovince postavit ve Stránském kostel sv. Kateřiny, k němu patřila i fara s protestantským pastorem.

V období rekatolizace se dostal do rukou katolíkům, kteří jej nejspíše už tehdy zasvětili sv. Kateřině.  Roku 1749 poprvé zaznamenáváme symbol Stránského (část města Rýmařova), obecní pečeť se znakem jelena s parohy položenými na záda. Ze stejného období pochází i nynější barokní kostel sv. Kateřiny, který zřejmě využil starší stavby. Dlouho se však kostelík z nové tváře neradoval, neboť jej již roku 1768 poznamenal úder blesku. Rozsah škod sice neznáme, ale víme, že jeho opravu dotovali roku 1780 místní rodáci bratří Schieblové. Téměř po stu letech fungování byla asi roku 1795 zrušena fara v místech dnešní myslivny, neboť tehdy byly rozprodány farní pozemky. Kostel tak zůstává dodnes filiálním, bohoslužby vykonává kněz, který dochází z Rýmařova, dříve asi albrechtický. Inventář kostela není sice příliš bohatý, ale uměřený a zvláště některé plastiky jsou velmi půvabné. Za podívání stojí i kvalitní kamenné plastiky před branou.

Při opravě zdi hřbitůvku kolem kostela objevili pracovníci městských služeb větší torza náhrobních kamenů z první poloviny 19. století. Unikátní náhrobníky z běžné šedivé břidlice, kterou si pozůstalí sami vylámali v okolních lomech a upravili její tvar, jsou malované hnědou barvou doplněnou bílými kvítky a zelenými věnci, nesou též dobře zachované stopy zlacení. Na rozdíl od stručných nápisů, jež známe na náhrobcích dnes, lze z obsáhlých textů pomníčků vyčíst celé osudy nebožtíků. Užívání břidlicových hřbitovních pomníků je zatím známo pouze z jediného dalšího místa na Šumavě, ale na rozdíl od Stránského jsou šumavské náhrobníky mnohem prostší a postrádají malování. 

Spolu s kostelem požívá státní ochranu jako kulturní památka též původní brána a ohradní zeď.

Z dostupných zdrojů zpracoval M. Marek